Picos de Europa I

Pohoří Picos de Europa je druhým největším národním parkem Španělska.Leží na severu, je vzdáleno pouze 20 km od pobřeží Atlantského oceánu. Absolutní blízkost 2500 m vysokých štítů od moře dává zdání mohutných velehor.

Dělí se na tři části:

• východní – skupina Ándara , ohraničená řekami Deva a Duje, nejvyšší vrchol zde je Morra de Lechugales (2441 m)
• centrální – skupina Urriellu, nejvyšší a nejnavštěvovanější část. Leží mezi řekami Duje a Cares. Patří sem kuželovitý štít Naranjo de Bulnes (2519 m), který se stal symbolem Picos a nejvyšší vrchol Torre de Cerredo (2648 m)
• západní – skupina Cornión, končí údolím řeky Dobra. Je proslulá svým národním parkem Cavadonga, nejstarším na území Španělska. Nejvyšší vrchol této oblasti je Peňa Santa (2596 m)

Vápencovým podložím a ostrými tvary připomínají Picos italské Dolomity. Povrch je často rozbrázděn hlubokými kaňony s množstvím jeskyní a propastí.
Můžete zde najít trasy od nejlehčích po nejobtížnější. Jsou rájem pro vysokohorské turisty. Čechy zde zatím moc neznají. Pro své unikátní přírodní úkazy jsou prý v letním období doslova obloženy turisty.
Pro pohyb v horách vám doporučuji zakoupit si mapu za asi 600–700 peset (dá se sehnat i u nás ve specializované prodejně map na Jungmannově náměstí v Praze), značení zde buď není nebo je jen občasné. Pokud neprší nebo nepadá sníh, dá se dobře orientovat podle vyšlapaných cest a kamenných mužíků.

Počasí a ubytování

Počasí v Picos je vzhledem k blízkosti k oceánu srovnatelné s počasím v Británii nebo Irsku. Není chladné, ale hodně deštivé a navíc rychle proměnlivé. Hustá deštivá mračna od moře se většinou drží ve výšce 1800 m, nejvyšší vrcholky jsou pak krásně osvětlené a připravené na focení. Největším nepřítelem bývá znenadání padající mlha a v letních měsících lokální bouřky. K nejsušším v roce patří měsíce září a říjen, také z hlediska ubytování se tyto měsíce jeví jako nejvhodnější pro zdejší turistiku. V období prázdnin jsou Picos obloženy turisty, a pokud chcete přespat na horské chatě nebo pobýt v některém místním hotýlku, je dobré si předem telefonicky nebo emailem nocleh objednat. Další možností ubytování jsou kempy. Španělské ceny jsou vůči jiným západoevropským zemím ještě celkem přijatelné. Nafta je dokonce levnější než u nás. V celé oblasti je tolerováno volné stanování. Zvláště ve vyšších polohách je běžné postavit stan vedle chaty. Oficiálně se však povolují maximálně dvě noci na jednom místě a ve dne vás mohou požádat o sbalení stanu.

Naše cesta do Picos

Do Picos jsme se vydali s našimi syny (11 a 13 let) po sezóně na přelomu října a listopadu 2001. Cesta Španělskem vedla po pobřežní dálnici ze San Sebastianu přes Bilbao do horského mětečka Arenas de Cabrales v centrální části Picos de Europa.
Našli jsme tu příjemně vybavený kemp s hudbou na toaletách a spoustu hotýlků s možností ubytování i stravování. Postavili jsme jediný stan v kempu, kde rostly velké kaštanovníky a majitel pekl kaštany v zapáleném listí. Po dlouhé cestě autem jsme se rozhodli v kraji ležícím kousek od oceánu ochutnat nějaké rybí specialitky za ceny velmi podobné českým (chyběl nám jen španělský slovník – anglicky se v tomto kraji nemluví).

Turistika v oblasti Urriellu

Kaňon Rio Cares

Na rozchození jsme si vybrali turisticky nenáročnou trasu. Vedla z Puente de la Jaya malého parkoviště hned za městečkem Poncebos kolem kaňonu řeky Rio Cares do osady Caín (s možností kempování). Délka tam i zpět 18km.

Cesta kaňonem je pohodlná, ale vzdušná. Často budete mít pod sebou 100 i 200 metrů. V kaňonu se nachází velmi zajímavá technická památka: přivaděč pro elektrárnu, která leží nad Poncebosem. Vápenec zde má nejrůznější barvy, kamenné stavby, staré stromy, prostě stojí to za to. Klima je zde mnohem příznivější než ve vyšších polohách. Dokazovaly to velmi dobře uzrálé fíky, které se stávaly součástí našeho jídelníčku.

Přechod kolem Picu de Urriellu

Městečko Poncebos je výchozím místem řady turistických cest. Chtěli jsme vidět krále těchto hor Naranjo de Bulnes alias Picu Urriellu (2519m) s fantastickou 500 m vysokou hladkou stěnou, která patří k nejtěžším na Pyrenejském poloostrově. Uskutečnili jsme zde 3 denní přechod s přespáním na horských chatách. Padlo rozhodnutí jít bez stanu, s důvěrou, že chaty budou otevřené.

Trasa

1.den: Puente de la Jaya (300m) – Bulnes – Refugio de la Vega de Urriellu (2050m) (výstup, 6hod, cesta je vzhledem k velkému převýšení fyzicky náročná, na cestě jsou dvě místa, kde musíte trochu šplhat po skále)
2.den: Refugio de la Vega de Urriellu – Refugio J. Ramón Lueje (téměř po vrstevnici, 2–3 hod)
3.den: Refugio J. Ramón Lueje – osada Horeada de Camplengo – Bulnes – Puente de la Jaya (sestup, 4–5 hod)

První den jsme vyrazili z parkoviště Puente de la Jaya v nadmořské výšce asi 300m. Naší první zastávkou byla osada Bulnes (1h). Cesta vedla úbočím kaňonu mírně do kopce. Jedna kuriozitka, jak se přiblížit přírodě: v současné době se staví tunel pod horským masívem, který povede z Poncebos do Bulnes.
V Picos je velmi špatné většinou nulovému značení a mapa se tu stává jediným vodítkem. Cesta z Bulnes vedla většinou údolím mezi strmými kopci a postupně se měnila v kamenitou až suťovitou stezku. V suti, kde uděláte dva kroky vpřed a jeden vzad se našimi jedinými společníky stávali kamzíci, to už jsme věděli, že chata bude nedaleko. Těsně před setměním, dny jsou už v této roční době kratší než noci, se nejdříve objevil dominantní Picu Urriellu (2519 m) a pod její stěnou pak chata Refugio de la Vega de Urriellu. Byli jsme jedinými hosty a mohli si vybrat z 96 lůžek a přikrýt se každý dvěma dekami. Chata je otevřená celoročně, s možností stravování, nocleh pro jednu osobu je za 1000 peset (asi 6 Euro), děti to maji levnější.

Druhý den jsme na doporučení chataře vyrazili na chatu Refugio J. Ramón Lueje v nadm. výšce 2100 m vzdálenou 2–3 hodiny. Možný okruh přes tuto chatu a zpět jinou cestou nám nedoporučil z důvodu velmi špatného (tj. žádného) značení v jeho delší části. Chatař nás upozornil na jedno trochu nebezpečné místo – komín na prvním hřebeni, kterým jsme přecházeli. Terén je tu velmi podobný Dolomitům, chybí však zajištěné cesty. Občas najdete hlavně na konci sezóny poškozené fixní lano, které tam někdo zanechal. Je to spíše znamení, že jdete správně. Dál už jsme bez problémů za přítomnosti velkého množství kamzíků v nádherné opuštěné krajině došli k další chatě Refugio J. Ramón Lueje. V tomto období je tato chata otevřena pouze na přespání, bez obsluhy a elektřiny s pramenem poblíž. V chatě jsou matrace i množství karimatek.

Třetí den nás čekal sestup z nadmořské výšky 2100m do 300m. Vydali jsme se na cestu hned po rozednění. Obávali jsme se, aby nezačal padat sníh, který mohl komplikovat hledání cesty. Z chaty Refugio J. Ramón Lueje jsme sestupovali příkrým kamenitým k osadě Horeada de Camplengo. Vypadá jako vesnice s kamennými domky, ale slouží pouze jako obydlí pro chovná zvířata – koně, kozy, ovce,.. Vesnice už byla v mracích. Odtud vedla široká cesta, po které se zvířata čas od času převáděla, do osady Bulnes položené o 800 výškových metrů níž. Po známé cestě jsme pak došli zpět k autu.